Myslím, že to nesnášení se je horší než to, že si porce nevážíš a nepočítáš kalorie. Já také nevážím a nepočítám, na to jsem rezigovala, zato dělám věci, které mě baví, a nemám čas myslet na to, co nevážím a nepočítám, nota bene na to, jak vypadám.
Takže - měj se ráda, važ si sama sebe (k tomu žádnou váhu nepotřebuješ :-) , a pokud přece jen chceš té věci něco začít dělat, tak možná začít zkusit postupně, třeba najít si svůj největší zlozvyk a ten krůček po krůčku odbourávat.
Držím palce, ať je tvůj život zase veselejší.

Děvčata už napsala vše. Jen dodám, že když už se člověk rozhodne srovná si to v hlavě tak zhubne celkem rychle, ale váhu pak udržet, to dá práci! Rozhodně neházej flintu do žita! Pamatuj na to, že pomalými krůčky se dostaneš k vyšším cílům. Každý krok, který uděláš na víc a každý kousek zeleniny, ovoce, zdravého jídla tě někam posune. Držím palce, ať se daří!!!

Děvčata už tady hodně řekla, za mne talířky a dělení na třetiny, bílkovina, zelenina, příloha, ta může být malinko menší. Jdou i na stobu koupit, ale jde to i na normálním talíři, hlavně pro sebe něco udělat. Jak je člověk šťastný když sáhne do spodního šuplíku a vytáhne kalhoty, které dlouho neměl na sobě a ejhle oni mi jsou. Přeji hodně zdaru a krásných chvilek s oblečením, které čeká na tebe.

To že se nesnášíš je chvilkami problém každé z nás, občas na sebe kouknu do zrcadla a říkám si ,že tohle svému okolí nepřeju :-), pak si udělám nějakou malou radost, třeba jen objevím nový šampon nebo hezký šátek nebo vyrazím na Šlápoty a hned je mi lépe na světě :-). Ale hodit flintu do žita není řešení, šup zpátky na značky a pomaloučku polehoučku pokračuj , nic se nemá uspěchat :-) i půl kila za týden je úbytek :-) a když náhodou není ani to, bude při příštím vážení, hlavně se nevážit denně :-)

Když to nesnášíš, tak to nedělej. Taky by mne nebavilo vážit a zapisovat. Drž se třeba diagramu zdravého talíře. Přistup k tomu s humorem a nadhledem. Co Tě nezabije, to Tě posílí. Vážení a zapisování není jediná cesta. Nesmí ale chybět chuť něco pro věc udělat.

Souhlasím s naší "želvičkou". STOB má jednu obrovskou výhodu. Nic nezakazuje ani v jídle, nic nenařizuje v pohybu. Lindo, najdi si něco co tě bude bavit. Jíst i pohybovat se. Pro mně je obrovskou motivací pes a teď, co už nechodím do práce i cizí psi a jejich dvounozí parťáci kteří si ke mně chodí pro radu.
Když jsem si zapla v mobilu monitoring chůze, napočítal mí za hodinu celkem dobrých 2500 kroků za jedno psí cvičení. Jídlo si nevážím ale držím se toho, že jím dětské porce (kromě zeleniny, tou opravdu nešetřím. A baví mně jídlo i pohyb. Jsem půl roku po CMP a když se mně doktor ptal na pohyb a já jsem mu řekla že se psem závodím, reagoval na to, že mít klobouk tak smekne. Udělej si hubnutí zábavu. A i tady platí, že ve dvou a nebo 1 plus +++ se to lépe táhne

Je to smolík. Tímto stavem si prošla mnohá z nás a i opakovaně. Přesto se vyplatí znovu a znovu si stoupat na značky a nepřestávat bojovat. Vyplatí se to hlavně pro zdraví, aby později nebolela kolena, dobře se dýchalo, byla dobrá nálada atd atd.atd.
Mějte se ráda taková jaká jste a nepodceňuje se. Nikdo není dokonalý a i pomalým krůčky lze dojít k cíli. Přeju hodně sil a pamatujte, s úsměvem jde všechno líp.